Toužebně čekáte na dovolenou? Ale, co když…

Taky už se těšíte na dovolenou? Čekáte na to, že tu konečně bude čas jen pro vás, kdy nemusíte nic, kdy si to užijete na plno, kdy vám bude příjemně a budete šťastní. Konečně je to tady, jste natěšení a víte, že si to zasloužíte.

Nebo to není dovolená, ale jen víkend. Nebo jen odpoledne všedního dne. Čekáte na to, až bude fajn.

Dočkáte se. Ale…

No a pak, po neskutečně dlouhých dnech čekání, je to konečně tady. Na začátku super pocit svobody a štěstí. Ale.. možná postupně, plíživě.. Ty chvíle pohody narušuje neutišitelný pocit, že zase zítra musím, nebo že zase bude pondělí, případně, že už se ta vysněná dovolená chýlí ke konci a zbývá posledních pár dní před návratem zpět..

Znáte to taky ze svého života? Napadlo vás se někdy zastavit a přemýšlet proč to tak je?

Proč čekáme až bude vhodnější příležitost? Proč je stále třeba ještě něco udělat a pak už to bude fajn? Proč se honíme za něčím, abychom pak už mohli být konečně happy? Ale přitom nám přítomnost stále uniká mezi prsty. Neznáme zřejmě ani smysl toho všeho, jen stále dokola jedeme v tom kolečku.

Je to jako totiž neustále se točící kolotoč. Jednou jste v něm (ani vlastně nevíte, jak jste se tam dostali), ale je nutné dělat, co je potřeba, aby to mohlo fungovat dál. Občas se přirozeně dostaví pocit na zvracení. Zatím se vám daří ho potlačovat.

Jenže! O-ou, ee, tududumtum…

Co když to jednou už víc potlačit nepůjde? Co budete dělat až přijde závrať a ztratíte pevnou půdu pod nohama? Už možná máte i tu zkušenost – jako já. O tom, jak se mi rozložil život na části, když přišla nemoc a spadla jsem až na dno jsem tu už psala dřív.

Zasloužíte si být šťastní teď – ne, až o víkendu.

Takže vím o čem mluvím, když píšu: lepší, než čekat na něco (třeba na ten pád na dno) je začít prožívat štěstí už teď. Na co pořád čekáme??

Žijeme přece jenom v tenhle okamžik. Jenom teď se naše plíce nadechují, naše smysly vnímají, naše myšlenky proudí hlavou. Budoucnost (i minulost) existuje jen v naší mysli. To, jak se chováme dnes teprve utváří náš zítřek.

Mantra JSI TADY A TEĎ, kterou používám při relaxacích na lekcích Čchi-kungu pro ženy je víc, než jen fráze. Je v tom všechna skutečnost našeho světa. Zkuste o ní chvíli přemýšlet..

Co takhle začít se zaměřovat více na ty přítomné chvíle. Vytvářet si malé momenty radosti a užívat si vše, co zrovna prožíváme. Kouzlo je v tom opravdu to vnímat, ne být duchem mimo – třeba už na té dovolené.

Pokud chcete opravdu začít prožívat štěstí už teď, mám pro vás jednoduchou metodu, kterou jsem, na základě svých zkušeností pro vás sepsala do krátkého e-booku Rozhodnutí pro štěstí. Můžete si ho stáhnout zadarmo tady.

Nemá totiž smysl čekat na štěstí. Štěstí je třeba žít. Vědomě si můžeme neustále vytvářet šťastné momenty – jsme tvůrci svého života, to přece víte!

Takže proč čekat na odpoledne, víkend nebo dovolenou, když se můžete cítit v pohodě už teď? Rozhodněte se pro štěstí ?

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section]

Share on facebook
Sdílet
0 0 Hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Notify of
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Vnitřní neposeda - Zuzana Věchtová
5 lety

[…] měla v plánu na víkend, abysme ho efektivně využili? Třeba bysme si mohli raději udělat dovolenou a na chvíli nedělat nic – společné nic. A kdy že by to šlo? Červen ne, to mám ještě […]

Pozor, nákaza se šíří! :) - Zuzana Věchtová
5 lety

[…] na pláži, chytat bronz.. ale já ne. Letos jsem si naplnila představu vědomě prožité dovolené. Tak nějak osobně rozvojové, i přestože jsem to předem […]