Nebudu se tvářit, že se mě to netýká. Nejsem Budha sedící pod stromem s naprostým klidem a jistotou. Přestože se zabývám meditací, mindfullness a pracuju na sobě roky, stále mám v sobě opici!

Ty situace probíhají asi takhle: myju nádobí, myšlenky se mi zatoulají k jídlu, které chci potom začít vařit, tak přemýšlím, jestli mám v lednici všechny suroviny – uvědomím si, že asi něco chybí a v hlavě to píšu na nákupní lístek, abych na to nezapomněla. Kdy vlastně na ten nákup zajdu, hmmmm? Dneska už to zřejmě nestihnu, musím dodělat práci, vyzvednout dítko, odpoledne schůzka, večer divadlo, snad zítra ráno? Ale bude toho hodně, chce se mi to tahat? Počkám radši až půjdeme s mužem a pomůže mi. No jo, ale kdy se naše programy potkají, abychom mohli jít společně? A když už máme toho času společně tak málo, vážně ho chci trávit v obchodě? Hmmm… a jak je to vlastně možný, že toho času je pořád tak málo, co jsem to vlastně měla v plánu na víkend, abysme ho efektivně využili? Třeba bysme si mohli raději udělat dovolenou a na chvíli nedělat nic – společné nic. A kdy že by to šlo? Červen ne, to mám ještě plno práce, celý týden se mi nepodaří vyšetřit, snad aspoň prodloužený víkend… hmmmm… A co že jsem to chtěla vařit??

No, pravděpodobně to znáte – roztáčí se myšlenkové kolečko…

Tohle je jeden z těch praktických příkladů. Jinak to určitě znáte, když máte čas (většinou hlavně před spaním) a najednou se vám myšlenky začnou toulat kolem nějaké situace, kterou jste ten den řešili nebo se chystáte řešit. Ani se nenadějete a najednou je z toho obří filozofická záležitost typu „co by kdyby jak kdo a proč“.

Budhisté tomu říkají opičí mysl! Představte si opičku, která chvíli neposedí a stále skáče z větve na větev. To je přesně ono.

Jenže z malého neposedy se rázem může stát nelítostný tyran!

Jak často se nám stává, že se přistihneme při rozvíjení myšlenkových asociací o věcech, které jsme vlastně ani původně řešit nechtěli? Pokud si aspoň uvědomíte, že jste v tomhle myšlenkovém kolotoči, jste už o jeden krok dál, než ostatní!

Sama za sebe jsem zjistila, že mě to příliš vyčerpává. Oblíbená meditace mi pomáhala jen pro tu chvíli a pak se vše postupně vracelo do zajetých kolejí. Hledala jsem tedy nějaký způsob, jak s tím skoncovat.

Jde to veeeeelmi pozvolna a rozhodně tenhle proces nemám hotový. Třeba i proto jsem hledala způsoby, jak být tvůrcem své reality v každém okamžiku a sepsala tuto druhou e-knihu, která je dispozici zdarma i pro vás:

Jakékoliv rady a návody se nakonec všechny shodovali na jednom – tom, co už jsem dávno znala, jen se mi zřejmě nepodařilo to opravdu realizovat. Být jenom pozorovatelem své mysli.

Lehko se řekne, hůř dělá.

Nebudu vás připravovat o čas vykreslováním detailů vnitřních pochodů, které tento proces provázely. Ač bych vám ráda přinesla dobrou zprávu a dala vám jednoduchý návod, musím vás zklamat. Jednoduché to není.

ALE! Není to zase ani tak příšerně složité, jak se mi to na začátku jevilo. Takže zkusím vám to trochu detailněji přiblížit bez zbytečné teoretické a esoterické omáčky kolem.

Střídají se momenty, kdy vnímám, že mě zaplavují negativní myšlenky a pochybnosti. O čemkoliv, co vás napadne můžeme pochybovat, i když jsme si tím dříve byli naprosto jistí. Vnitřní dialog umí být neúprosný.

Najednou jako by se mě ta negace snažila přemoci a vím moc dobře, že pokud tomu člověk podlehne, o slušnou depresi je postaráno.

Často se mi podaří tyto myšlenky zaplašit pozitivním postojem, mindfullness a taky trochu (časem vypěstovaným) flegmatickým nastavením. Ale mají tendenci být hlodavé, objevit se znovu a s větší silou.

Naštěstí jsou tu, nezávisle na těch prvních, taky myšlenky úplně opačného charakteru. Jsou pozitivní, radostné a nadějeplné. Vycházejí z hlubokého přesvědčení o řádu světa, víru v Boha a víru v sebe. Je to právě tohle nastavení, co mě vždy nakonec zachránilo před temnotou.

Proč tedy ty myšlenky, které nechceme zas a znovu lezou do hlavy?

A pak jsem konečně pochopila, že tyhle světlé a tmavé myšlenky se střídají nezávisle na tom, co se v mém životě děje a nedokážu vlastně ani zachytit, jaká je původní příčina tohoto střídání.

Uvědomění: vždycky tam budou a nejde s nimi bojovat, nejde je vymazat a potlačit. Je to část mého podvědomí a toho, jak funguju.

Možná takhle fungujete i vy. Celý život tomu více či méně odoláváme, někdy se necháme strhnout negativním proudem, jindy z něj okamžitě vystoupíme čistší, než předtím. Jako bysme složili mikro zkoušku své mysli – jednu z mnoha.

S vědomím toho, že se naladění mých myšlenek občas střídá jako den a noc jsem přestala bojovat. To nejlepší, co lze udělat je přijmout tuhle situaci. I když s ní třeba nejsem úplně spokojená, i když bych to chtěla jinak. Přijmout to je základ všeho.

A stalo se to samo: jednoho dne jsem zachytila krásné inspirativní myšlenky a vzápětí reakci mé mysli v podobě jejich zpochybnění.

Namísto, abych se tím začala trápit a přemítat, co a jak, v duchu jsem se usmála a řekla si – to je zas ta má neposedná opičí mysl. Hledá důvody proč to nejde a vidí to černě. Poděkovala jsem jí tedy s vědomím, že jde o snahu chránit mě před průšvihem a věnovala se dál rozvíjení té inspirace, která rozechvívala mé srdce.

Mohu mluvit jen ze své zkušenosti a vím, že zkušenost každého z nás je vždy o kapku jiná. Ale víte, co? Nakonec je to zábava zkoušet a hrát si s vlastní myslí! 😊

Osobně mi hodně pomáhá vědomá pozornost na to, co je – mindfullness, česky všímavost. Jakmile zachytím, že se roztáčí kolečko, zaměřím se svou pozorností na dech, na pocity v těle nebo zvuky kolem mě. Použiju své smysly k tomu, abych v konkrétním momentě vypnula neúprosné myšlenky. Bez boje s nimi, jen je nahradím něčím přítomnějším.

Zkuste tedy přijmout to, co je negativní a pozorujte rozdíl, jaký to časem vyvolá. Zkuste si taky všímat, co skutečně je kolem vás (a ve vás) teď a tady, to je jediná opravdová realita. Myšlenky jsou jen abstrakce.

S láskou a vírou, bez hodnocení.

<3 <3 <3