Nepřestávám žasnout nad úžasností a jedinečností lidských bytostí! Svůj krásně napsaný příběh mi poslala Katka z mého posledního kurzu a já jí za to moc děkuji. S nadšením ho sdílím dál, protože věřím, že vás inspiruje k podobnému návratu a spojení se sebou samými, ať už k tomu zvolíte jakoukoliv cestu.

Cesta k a s Čchi-kungem

„Vždycky jsem obdivovala v parku lidi cvičící Tai chi, kteří se pohybovali neskutečně pomalu a ladně. Už jen ten pohled mi dodával klid. Když jsem objevila Čchi kung, toužila jsem po tom vyzkoušet si ho a naučit se ho. A do půl roku se mi přání splnilo. A pohltilo mě to.

Přes počáteční prkennost, nejistotu, dohadovaní se s tělem, přemlouvání orgánů, kloubů a svalů, že změna bude fajn. Zpočátku trucovalo, že doteď to bylo taky dobrý, tak na co nějaký změny.

Zkouším to znovu a znovu a ono se nakonec přemluvit nechá, ale nedává mi to zadarmo. Tolik let dostávalo „čočku“, takže se přizpůsobilo, našlo si svou cestu, jak vydržet a přežít. Tak ho chlácholím ať to se mnou zkusí.

Cvičím každý den

V práci místo oběda, odpoledne nebo večer, kdy můj muž sleduje televizní zprávy. Nejvíc je to, ale po ránu. V sobotu, když všichni v chalupě spí a spí i celá osada, procházím se bosá v pyžamu ranní rosou, dojdu na paloučku mezi stromky, kde uvidím nejlépe až se začne sluníčko klubat na obzor. Rosa mě chladí a tráva hladí.
Postavím se do základního postoje a cítím, jak mě chodidla začínají hřát. Bezděky se usměju a začínám s rozcvičkou. Říkám si, že dneska to zkrátím, abych stihla rodině připravit velkou víkendovou snídani. Nakonec samozřejmě nevynechám nic, protože mi přijde líto, že bych nějakou část těla ošidila. Držím si šest opakování. Šestka je moje životní číslo.
Už cítím teplo v dlaních a brnění prstů.
Na řadu přichází automasáž. Pleskání se rozléhá ztichlou osadou, moje rodina se pomalu s ním začíná také probouzet, ale než se vykulí z pelíšků mám ještě chvíli času pro sebe. Teď už je mi horko, cítím jek mi hoří tváře. Vytřesu, stáhnu a odhodím vše špatné a poděkuji přitom zemi, že to přijme a unese.

Začínám sestavu

Spojím kotníky, ukročím levou nohou do základního postoje a už zdvihám paže, zpomaluji v rytmu dechu, pohupuji se a najednou to cítím. ENERGIE. Ona tady opravdu je. Je všude kolem. Cítím, jak ji pažemi odhrnuji, stlačuji, procházím jí jako nůž máslem. Cítím mrazení v zádech, na krku a na pažích. Moje dušička se tetelí. Já se usmívám a jsem šťastná, že mohu být toho součástí.

Energii si uchovám do bříška. Spojím kotníky a dlaně nad hlavou a poděkuji. Energeticky omyji obličej a hlavu a rozpohybuji střeva.
Ještě chvíli postojím. Nechám se ohřívat prvními slunečními paprsky, cítím nádhernou vůni vlhké ranní louky, lesa, štěbetání ptáků. Cítím klid a lehkost. Už CÍTÍM PŮDU POD NOHAMA, neutíkám jen do hlavy. Dovolím si vypnout ten flašinet, co mi neustále hrál v hlavě. Když potřebuji sáhnu si pro energii země. Po tolika letech se cítím uzemněná 😊.

Jsou to pomalé krůčky, ale já jsem šťastná, že jsou. Nehodnotím, nepřipravuji všechny možné scénáře dne. Nechávám to plynout a až pak se přizpůsobím nastalé situaci. Tělíčko se začíná probouzet spolu s myslí. Od proudění lymfy po pohyb střev 😊.

První dva týdny byly náročné, jako by si tělo potřebovalo zrekapitulovat, co doposud prodělalo.

Silné migrény, bolesti kloubů, průjem, bušení srdce, žlučník atd. I přesto jsem cítila spoustu energie. Byla nebo i jsem unavená, ale přirozeně. Necítím se vyčerpaná.

Večer v posteli ani nestíhám poděkovat za hezký den, za to, co a koho mám a usínám, ale spím klidně a plnohodnotně ani nevím, zda se mi něco zdá a probouzím se odpočatá. Opět se mi blíží lunární poselství a zatím žádná premenstruační tenze. Nejsem oteklá, prsa mě nebolí, nemám záchvaty vzteku … to je obrovský posun, už posledně byl průběh celkem mírný.

Tělo volá po hydrataci, mám neustálý pocit žízně, ani mlsná už mě moc nehoní 😊. Už se těším na další pokroky.

Děkuji ti Zuzko, že jsi mi vstoupila do cesty a umožnila mi objevit kouzlo Čchi kungu. Tento svět uvidět z úplně jiné perspektivy, přijmou to, co je, rozšířit možnosti a pomohla mi na cestě ke mně samé. „

Katka