Tenhle článek by mohl mít podtitul: Aneb jak dívka s dešťovým mrakem nad hlavou rozsvítila své osobní slunce.

Cítím se totiž, jako bych dostala nějaký dar dívat se na většinu situací, které mě v životě potkávají, hlavně z toho pozitivního úhlu pohledu. Přijde něco nečekaného, něco, co může potencionálně být velký problém, člověk by má přirozeně tendenci klesnout pod vahou situace.

Ovšem moje reakce je ve většině případů trochu jiná a možná překvapující. Až lidem okolo mě občas přijde, že mi snad nedochází vážnost problému. Ale jo, dochází. Já jen odmítám nechat se vtáhnout do negativity.

Protože věřím v to, že každá věc má své řešení. Protože jsem si jistá tím, že každou potíž, která se nám v životě děje, je v našich silách ustát/zvládnout.

Vím, že každý problém má i svou světlou stranu. Tedy to, jak ho využijeme ve svůj prospěch, přetavíme to špatné v to dobré a ještě z toho vytěžíme něco pro sebe.

Neexistují problémy – jen zkušenosti.

Osobní temno

Jenže dřív jsem byla úplně jiná. Většinu mého života se mi stávalo, že když přišla nějaká těžká životní situace, zhroutil se mi svět. Znáte to ze svého vlastního života nebo od někoho ze svých blízkých? Najednou se všechno zahalí do temných barev, úplně vše jako by najednou bylo špatně. Byla jsem naštvaná na všechny a na všechno.

Upadání do „depky“ mi šlo skvěle. Kdo mi přišel do cesty, ten schytal celou nálož mého negativismu –  potřebovala jsem ten těžký batoh problémů hodit na někoho dalšího, aby i on se začal cítit mizerně. To mi trochu pomáhalo – vědomí, že v tom nejsem sama. Totálně jsem se uzavřela do své skepse a ani paprsky slunce jsem v tu chvíli nedokázala přijímat.

Vůbec by mě tehdy nenapadlo mluvit o tom, co cítím, hrabat se v pocitech, přemýšlet proč mě to tak zasáhlo nebo snad snažit se podívat se na problém z jiného úhlu pohledu. Na jednu stranu mi bylo tak nějak příjemné se v tom „rochnit“. Ponořit se hluboko do temnoty a nějaký čas v ní zůstat. Zkusit dělat, že neexistuju a že problém buď vyhnije a vyřeší se sám, nebo to někdo vyřeší za mě. V mezičase jsem se někde ve svém koutku litovala a taky bědovala na život a celý svět.

No dobře, možná to nebylo vždy až tak dramatický, ale vybavuju si jasně několik dramatických životních momentů, kdy mi bylo tak na nic, že jsem i přemýšlela i o úniku od všeho sebevraždou.

Žít si na vlastní planetě

Hlavní věcí, o které chci psát je ale fakt, že se mi podařilo úplně proměnit tohle prožívání a přístup k životu. Díky práci na svém osobním rozvoji se mi postupně podařilo změnit mé prožívání o 180 stupňů.

Mám teď někdy pocit, že žiju na své vlastní planetě, kam si pouštím jen ty a to, co sama chci. Jak nedávno konstatovala jedna moje kolegyně, patřím prý mezi ty, pro které slunce svítí každý den. A není to náhoda, není to klika, musela jsem se k tomu postupně dopracovat.

Chtěla bych, abyste věděli, jakým jsem prošla vývojem proto, že to můžete udělat i vy nebo nabídnout pomocnou ruku svým blízkým, kteří se nachází v podobném naladění jako já na začátku.

Ono vše hodně souvisí s tím, jakou startovní čáru života má ten který člověk. Do jaké se narodil rodiny, jaké zacházení od svých nejbližších zažil a co bylo v původní rodině považováno za běžné. A teď to prosím neberte jako nějaké očerňování rodičů/rodiny. Je ale potřeba si přiznat, že nás tyto první vztahy a vzorce chování, vložené do nás zcela automaticky během dětství (a to nejen z rodiny, ale i ze škol a jinde), velmi ovlivňují.

První věcí je si to uvědomit – že prožíváme, vnímáme a jednáme na základě toho, co do nás bylo vloženo. Ruku v ruce s tím jde zvědomění, nakolik to náš život formuje nyní.  Uvědomění, že nám toto v nevyhovuje – neslouží.

Dokážeme změnit minulost?

Neexistuje jednoduché řešení. Asi nikdo se nedokáže jen tak ze dne na den přepnout. To ani nelze po nikom chtít. Je to totiž cesta na dlouhou trať. Velkou pomocí na této cestě může být metoda, kterou jsem pro vás sestavila na základě mých zkušeností s vizualizací. Je obsažená v e-knize nazvané Rozhodnutí ke štěstí. Stáhnout si ji můžete zdarma tady >>>.

Snaha změnit svůj vzorec chování, své celoživotní nastavení je součást životní transformace. Když se vydáte na tuto cestu, můžete taky zjistit, že se vám promění všechny aspekty života v přítomnosti. Zajímavé je, že z aktuálního pohledu začnete vnímat jinak i svou minulost. Zároveň se přesvědčíte o tom, že nově prožívané situace, jsou úplně odlišného charakteru, než co jste prožívali dosud, právě díky změně uvnitř vás samých.

Když měníte své prožívání v přítomnosti, změníte zároveň i svou minulost a budoucnost.

Po vás to ovšem vyžaduje jistou vnitřní práci. Chcete-li změnit to, jak vnímáte problémové situace, je potřeba nejdříve zjistit, z čeho toto vnímání pramení. Teď už hlavně víte, že možné to je. Příště se rozepíšu o tom, jak vlastně na to. Každý z nás totiž držíme svůj život ve svých rukou. Nemusíme být vláčeni okolnostmi a nechat se unášet vlnami osudu. Jsme skuteční tvůrci svého života.

Pro dnešek si zkuste zapamatovat toto: i ta nejtemnější noc jednou skončí a znovu vyjde slunce. Noc je přece potřeba, abychom mohli rozpoznat den!

Zůstaňme v srdci a mysli se sluncem a naše temnoty budou prozářeny zevnitř.

A jak to máte s vnímáním problémů Vy? Budu ráda, když se podělíte o své prožívání nebo i Váš tip, jak se lze dívat na životní problémy a peripetie.