Taky se vám někdy zdá, že je život v dnešním světě nějak moc komplikovaný? Tolik starostí, stresu, nemocí, problémů.. Jestli jste naprosto vyrovnaní a šťastní ve svém životě každý den, tak tohle není článek pro vás.

Vycházím sice jen ze svých zkušeností a pozorování, ale připadá mi, že je toho tolik s čím se musíme neustále vyrovnávat. Přitom si prý žijeme lépe, než kdy v minulosti žili naši předci. Kvalita života se zvyšuje, netrpíme hladem a máme střechu nad hlavou. Z kohoutku nám teče čistá voda a naše děti dostávají na co si vzpomenou. Takhle dobře si nežije většina lidí na naší planetě.

Ale my v tzv. západním světě stejně nebýváme tak šťastni, jak bysme vzhledem k těmto okolnostem mohli být. Podle toho, jak se máme skvěle bychom zřejmě měli všichni zářit štěstím a nepustit úsměv z obličeje 🙂

Těžko ale budeme v každém okamžiku všedních dní mít na paměti, že jsou na tom lidé jinde ve světě o dost hůř, že my se máme báječně.
Pod tíhou každodenního kolotoče nezbývá moc kapacita na takové myšlenky.

Troufám si tvrdit, že zejména ženy to mají v dnešní době náročné. Proč hlavně ženy? Protože děláme všechno! Jsme manželky a staráme se o domácnost, matky a pečujeme o děti, rodinu. Díky emancipaci jsme také zodpovědné pracovnice (zaměstnankyně či podnikatelky). Do toho ještě dcery (které už mnohdy musí řešit pomoc stárnoucím rodičům). Sestry, kamarádky, studentky… taky bychom měly být krásné a usměvavé.. nebo cokoliv dalšího vás napadne. Je toho dost.

Znáte to ze svého života? Kolik rolí plníme naprosto přirozeně a automaticky. Během života se přidávají další a další role, takový nabalovací efekt. A pak často nezbyde ani chvilka na to se zastavit a zhluboka nadechnout. Tak teď se vy, úžasné vše stíhající a obstarávající ženy, na chvíli zastavte, v klidu zhluboka nadechněte a vydechněte.. Můžete si to dovolit.

Nemůžu opomenout muže – ti podle mého řeší trochu jiné problémy. V dnešním světě jako by bylo nastavené, že je potřeba být úspěšný, abychom za něco stáli. V očích ostatních samozřejmě. A podle této pseudohodnoty pak vnímáme sami sebe. Jenže copak může být každý takový, jak se očekává? Průbojný, nebojácný, aktivní, zábavný a hlavně úspěšný? Ať už za úspěch považujeme cokoliv (pozn.: tyto společností „nastavené“ žádoucí vlastnosti naprosto vyčleňují ze hry nás introverty, že?). U mužů si to spojujeme asi hlavně s představou dobré práce a finanční prosperity.

Takže ač to sama na vlastní kůži neznám, jsem přesvědčená, že na muže působí velký tlak v této společenské oblasti.  Měli by být úspěšní v práci, čímž získají určitý status. Muži se cítí být muži, pokud dokážou především dostatečně zabezpečit svou rodinu (hlavně finančně).

Bohužel v dnešní době slovo dostatečně skoro pozbývá významu. Materiální a konzumní přístup znamená jen to, že nikdy nebude dost. Dost na uspokojení všech potřeb. I když si myslíte, že by vám stačila na skvělý života xy suma měsíčně, není to pravda. Čím víc máme, tím víc potřebujeme (chceme).

No dobrá, teď jsem se pustila možná trochu příliš do sociálně-ekonomické roviny naší existence. Prosím vás, pokud to vidíte tak, že jsem mimo, napište mi, jak to tedy vidíte vy. Bývám totiž někdy trochu zklamaná tím, jak se vytratil – kvůli honbě za lepšími zítřky – pocit štěstí z našich momentů přítomnosti.

Otázka zní – co s tím?

Jak bychom mohli žít trochu lehčí život, mít víc klidu a možnost odpočinout si, hodit se do pohody, být vyrovnaní? Cítit obyčejné lidské štěstí, a to každý den? Po pravdě neznám jednoduchý návod, kromě toho se na všechno vykašlat a děj se vůle boží 🙂

Ale jsem přesvědčená, že vše se dá ovlivnit. A zrovna tohle, nejen podle mého názoru, začíná u… víte u čeho?? Tramtadadá! Nic nového pod sluncem – tím klíčem je sebeláska.

Teď pozor – tohle píše žena, která samu sebe po většinu svého života nevnímala jako dostatečnou (pro okolí), se sebevědomím na bodu nula. Která si nikdy nepřišla krásná, nikterak zvlášť chytrá nebo prostě dost dobrá. Stále plná obav a pochyb. Svou nejistotu maskovala působením dojmu lhostejnosti. Je pro mě zvláštní takhle psát, protože dnes už mi přijde, že to snad ani není o mně.

A jak to mám tedy teď? Postupně, po malých krůčkách jsem se dostala až do bodu, kdy mám sama sebe ráda natolik, abych dokázala stát za tím, jaká jsem. Za tím, jak vnímám svět, co potřebuju. Děkuji za to Bohu! Samozřejmě se i tak stále vyvíjím, ale vím, že jsem na správné cestě. Cítím to každý den.

Jakmile totiž máme sami sebe dostatečně rádi, nebudeme si chtít nadále víc ubližovat (ať už to je způsobováním si stresu nebo nekvalitním jídlem, pasivním koukám na telku nebo mrháním let života v nefungujícím vztahu…). Čím víc budeme milovat sami sebe, tak tím spíš budeme chtít pro sebe jen to nejlepší. To nejlepší je pro každého jiné, ale společná je rovina spokojenosti.

Nemusíte se ani za něčím hnát, ani začít bořit a měnit svůj život od základů (i když i to možná přirozeně přijde). Ale pokud OPRAVDU chcete – pokud opravdu cítíte, že způsob života, který teď vedete, není úplně to ono.. že pořád nějak nepřichází to štěstí, nebo se ten pocit štěstí zase velmi rychle vytrácí, začněte tedy tímto uvědoměním: já sám jsem tvůrce svého života. Jsem dokonalá bytost a můj život může být v každém ohledu skvělý. Protože je to tak, skutečně vás život může být skvělý. Musíte se jen rozhodnout.

Chci začít tvořit svůj svět trochu jinak. Ode dneška se vědomě rozhoduji každý den pro štěstí.

Kde tedy začít?

Začněme u sebe a svého postoje k sobě samým. Opravdu hluboce se zamilujte sami do sebe. Možná to zní trochu jako bláznovství. Sebeláska bývá někdy nazývána jako sobectví, ale není to tak. Pokud svým postojem někomu vědomě neubližujete není to sobectví. Není nic špatného na tom mít na prvním místě sebe. Jednoduše proto, že když budete spokojení vy sami pak teprve mohou být spokojení i lidé kolem vás. Teprve od toho okamžiku mohou skutečně vzkvétat vztahy.

Má první rada zní: přijměte se takoví, jací jste. Smiřte se se svými slabými stránkami (časem je začnete mít rádi), každý má nějaké. Respekt a láska k sobě a svému tělu, to je první krok na cestě k opravdovému štěstí každý den.

Inspiraci, co dál a jak na to najdete v mých dřívějších článcích: o lásce ke svému tělu, o využívání našeho vyměřeného času, o tom, že není potřeba něco nesnášet, nebo získání vnitřního klidu, díky vědomí, že jste v pořádku na své cestě právě teď.

Pokud jste ještě nečetli, doporučuji také můj nový e-book volně ke stažení s metodou, která vám může proměnit život. Více info zde.

Pokud to tedy shrnu: pocit štěstí vychází k nás samých. Není to o tom, že něco nebo někdo nás dělá šťastnými (i když taky někdy ano). Jde mi teď o ten dlouhodobý a stálepřítomný pocit naplnění. Ten začíná u sebelásky. Sebeláska je takovým základním kámenem, bez ní nebudou ostatní aspekty života držet pevně pohromadě. Je to, stejně jako život sám, cesta. Dlouhá, ale příjemná.

Myslím si, že je taky důležité soustředit se na možnosti zlepšení, nikoliv propadat negativismu, pokud mi něco nevyhovuje. Vždy je to jen o úhlu pohledu na situaci/problém. K tomu víc zase příště.

Mým přáním je inspirovat Vás k jednoduššímu a šťastnějšímu životu. Děkuji vám za to, že tu spolu se mnou vytváříte šťastnější svět.